V koncertním projektu zpěvačky Petry Vlkové, kytaristy Libora Šmoldase a pianisty Mikuláše Pokorného si všichni tři interpreti nadělili rovnocenné role. Zpěv v jistých momentech představuje třetí hudební nástroj a instrumenty dle potřeby nebo inspirace přepínají mezi sólovým projevem a doprovodnou funkcí. Cílem bylo vytvořit neomezený, hravost a tvořivost povzbuzující a inspirující prostor pro interpretaci sofistikovanějšího jazzového i nejazzového materiálu. Žánrovou hranici pro výběr repertoáru se členové souboru rozhodli ne-li zcela odstranit, tak alespoň maximálně rozšířit a otevřít, aby mohli neustále překvapovat a bavit sebe samé, a díky tomu pak také své publikum.
Flow, hravost a široká výrazová škála
Na svých koncertech si tato trojice s přirozeností sobě vlastní umí získat zvědavost, na každý okamžik číhající pozornost a až přátelskou otevřenost publika a tím také zjemnit či rozpustit pomyslnou hranici mezi pódiem a hledištěm. Díky výjimečné vzájemné hudební i lidské naladěnosti tato trojice hudebníků svým posluchačům přináší intenzivní energii volného, organického plynutí. Jejich hudba se rodí tón za tónem v maximální bdělosti, vnímání a čerpání z přítomného okamžiku a reagování na dění v sobě, stejně jako na impulsy vnější.
Zpěv, piano a kytara (ano, bez basy)
Nezvyklé obsazení je pro oba nástrojové interprety, kytaristu Libora Šmoldase a pianistu Mikuláše Pokorného, mimojiné kontinuální a s radostí přijímanou výzvou a testem znalostí nástrojových funkcí v kapele. To, že v kapele není bas, samozřejmě neznamená, že funkčně jej v rámci celku není potřeba zajistit. A přitom podstata funkčního určení piana a kytary je od basy dosti vzdálená. A ani zpěvačka Petra Vlková se v ochotě čelit muzikantským výzvám nedrží pozpátku. Se sobě bytostně typickou ochotou riskovat experimentuje a prozkoumává způsoby pojetí zpěvu jako třetího hudebního nástroje. Samozřejmostí je to při sólech a sketování, ale také v ostatních pasážích, kdy pomocí hlasu hledá, jak přispět k harmonickému i rytmickému obohacení celku.
Repertoárové menu
V souladu s výše uvedeným jsou repertoárové choutky této trojice komplexní a sofistikované, hledající šťavnaté a výživné hráčské i kreativní výzvy, které v sobě ukrývají dostatek možností k experimentování plnému pestrých barev a všemožných odstínů. S oblibou se nechávají zlákat k objevování krás skladeb, které v českých jazzových vodách patří k těm méně známým. Stejně tak se nevyhýbají ani osvědčeným hitům, jejichž obvyklé pojetí posouvají do nových a osvěžujících rovin a souvislostí. Dramaturgickou duší tria je Mikuláš Pokorný, který kromě impulzů a nápadů na skladby převzaté neváhá přispívat ani svými vlastními autorskými díly.