Stejně jako mnozí jiní i já jsem na písních Beatles vyrostla. Nejintenzivnější kontakt s nimi jsem měla v pubertě – tancovala a blbla jsem při nich doma v obýváku, když jsem byla sama doma nemocná, učila jsem se angličtinu pomocí studia jejich textů, Yesterday jsme se spolužačkou zpívaly při předávání maturitních vysvědčení naší třídy na gymnáziu.

O více než 10 let později, v roce 2011, se mi podařilo pro sebe Beatles objevit podruhé, když jsem vymýšlela, čím bych mohla potěšit své přátelé na jednom z koncertů. Velmi zajímavé bylo cítit, jak se moje uši a mysl s odstupem několika let změnily a já ty písně vnímala úplně jinak. Kupříkladu jsem konečně pochopila, o čem se vlastně zpívá v Hey Jude. Také jsem si uvědomila, že písně Beatles jsou jako klasické jazzové standardy – nevyčerpatelný zdroj krásných, nadčasových hudebních motivů, příběhů a sdělení. Vzbuzují intenzivní emoce a při každém poslechu existuje šance, že v nich pro sebe objevíte něco nového. I přes svou nepopiratelnou hloubku a moudrost, kterou v sobě ukrývají, jsou jednoduché, velmi přístupné a zábavné. A to vše platí z pohledu posluchačů, stejně jako interpretů. Pro nás, hudebníky, představují skladby Beatles navíc ušlechtilý, nádherně tvárný, a proto inspirativní materiál, s nímž je radost si hrát a pracovat.

Při každém vystoupení s tímto projektem si užívám opravdu krásných a silných momentů propojení s posluchači. Vše začalo a mělo také skončit oním jedním koncertem pro přátele. Zájem o něj i výsledná reakce ovšem byly natolik pozitivní, že se staly impulzem pro další rozvinutí výchozího nápadu v ucelený projekt Beatles In Jazz. Radostí, které mi přináší, si užívám už několik sezón, a jak se zdá, tento pramen jen tak nevyschne.

Poslechněte si

Udělejte si o mém pojetí Beatles konkrétnější představu prostřednictvím Free As a Bird, Drive My Car, Nowhereman nebo Imagine.